1, kapitola - Vesmír a jeho síla.

První otázka kterou si v duchovním světě musíme položit zní: Co je to vlastně duchovno?
Je to nějaký smysl života, zaměření, pochopení života a žití.
Lidé se dělí podle několika vzorců. My se nyní zaměříme na to náboženské dělení.
Princip náboženství je vlastně víra. Většinou je to víra v něco nad mocného výše postaveného. Většinou je to forma nebo druh boha. Bůh nebo bohové na nás koukají podle náboženských spisů z hůry, tedy z nebes. Už tady je tedy známka víry v něco nadpozemského, v něco co je směrem vzhůru, tedy něco co na nás hledí z nebe.
I duchovno je ve své podstatě jistá míra náboženství. I tady v něco věříme.
V duchovním světě věříme ve vesmír.
Spousty lidí zaměřených na duchovní život nějak říká vesmíru. Někdo říká " říďa, někdo bůh, někdo nadpozemské síly, někdo všemocné síly " a takto bychom mohly pokračovat.
Co se vám tu snažím říct je to, že vše co je nějakým způsobem dané je od lidí různě pojmenované. Lidé prostě chtějí mít pro vše svůj název. A to i pro něco co nemohou hmatatelně uchopit do ruky. Možná především to co nejde uchopit. To co je hmatatelně uchopitelné, nebo co má svůj název to dokážeme nějakým způsobem popsat a následně si vysvětlit lidským rozumem proč to tak je a lépe tomu pak porozumět.
Naše tělo a náš mozek je ve své podstatě jak naprogramovaný počítač. Už několik tisíců let se lidé mění. Na začátku se člověk změnil z opice na člověka. Už tady někde v dávné minulosti můžeme hledat naprogramování tohoto počítače. Člověk je v podstatě jen hodně pomalý a složitý softver který se ovládá myšlenkou. Aby se člověk proměnil z opice na člověka také nebylo ze dne na den. Ale je to krásná ukázka toho, že člověk něco chtěl - tedy vyslal myšlenku. Už tehdy chtěl žít jinak než ostatní zvířata. A tak zadal tuto myšlenku do programu který tuto opici postupem času přeprogramoval na člověka. A tady se pomalu dostáváme k principu vesmírna a duchovního světa.
To o čem se tu bavíme je ale nějaký druh vesmírné síly. I když možná ne rukama uchopitelné.
Vesmír je postavený na síle duše. Duše která je v každém z nás. A protože duchovno je o duších lidských, ale i zvířecích, mrtvých duších prostě o duších obecně. Tak i o síle těchto duší kterou ovládáme vírou. Vírou právě ve vesmírno a jeho sílu.
Touto myšlenkou se spousty realisticky postavených lidí nezabývá, protože právě duše, nebo myšlenka je něco co nelze reálně a fyzicky uchopit rukou. Ale i přesto je síla myšlenky tak velká, že jím dokáže každý z nás ovládat nejen svůj život. Dokonce i spoustu kmenů dokáže pouhou myšlenkou ovládat i fyzické reálně uchopitelné věci. To znázorňuje několik filmů zabývající se tímto tématem. I film musel někdo natočit. A scénář vymyslet. Vymyslel ho tak že ho napadla myšlenka. V podstatě myšlenka je základ všeho v našem životě. Lidé si ani neuvědomují jakou sílu jejich myšlenky mají a že právě myšlenky jsou ovladač jejich životů.
A už tady se dostáváme k psychologii jako takové.
Psychologie je pochopení toho, jak naše myšlenky fungují a jak nás ovládají. Protože pokud pochopíme jak člověk myslí, dokážeme pak následně velice přesně odhadnout jaká bude následovat reakce tohoto člověka. Všichni totiž máme velice podobné reakce při různých situacích. Proto se několik lidí začalo zabývat například řečí těla. Už tady se krásně ukazuje, že člověka napadne myšlenka, ta dá impuls do těla a tělo reaguje. Tím nám vyslovuje svou myšlenku v gestech a my reagujeme na tohoto člověka dalším gestem, které uděláme na základě naší myšlenky.
A už tady někde je vlastně krásně vidět ukázka toho, že i člověk který se duchovním světem vůbec nezabývá ho vlastně žije.
Jde jen o to že duchovní svět, neboli vesmírno je pouze učení a vzdělávání se těmto věcem. Stejně jako se učíme v dětství chodit a mluvit, musíme se učit i ovládat své tělo a mysl. Pokud se dítě nenaučí jezdit na kole, tak z něho prostě spadne. A stejně tak i pokud se nenaučíme pracovat s myšlenkou a pracovat se svojí duší, tak se prostě jednoduše zhroutíme.